![]() Úkolem lehkých děl bylo zajišťovat ochranu plavidla před útoky nepřátelských torpédových plavidel. Střední děla (střílela 45 kg střely na vzdálenost 8–10 km) měla za úkol ničit slaběji pancéřované části nepřátelských lodí, případně bojovat proti lehčím plavidlům a díky rychlejší střelbě (3–5 ran za minutu) vykrývat dobu nutnou k nabití hlavních děl. Nevýhodou byla malá rychlost palby (1 výstřel za 1–3 minuty). Těžká děla (střílela 350 kg střely na vzdálenost 10–12 km) měla za úkol ničit obrněná plavidla protivníka, případně ostřelovat opevněné cíle na pobřeží. Hlavním znakem predreadnoughtů je výzbroj složená ze 4 těžkých děl (nejčastěji ráže 305 mm), umístěných ve 2 pancéřových věžích na přídi a zádi lodě, doplněná 10–14 děly střední ráže (150 mm) v kasematách nebo menších věžích na bocích lodě a zhruba 30 děly malé ráže (37–75 mm) rozmístěnými na nástavbách. ![]() Posledním byl SMS Schlesien, který sloužil téměř do posledního dne druhé světové války. Částečnou roli hrály v první světové válce a v aktivní službě posledních několik dosloužilo za druhé světové války. Tyto lodě hrály hlavní roli ve španělsko-americké a rusko-japonské válce. Hlavními nevýhodami oproti pozdějším dreadnoughtům se u starších lodí ukázala slabší výzbroj hlavních děl a menší rychlost. Predreadnought (používá se také termín řadová loď) je označení pro bitevní lodě zaváděné do služby přibližně mezi lety 1890 a 1906 (dokončení bitevní lodě HMS Dreadnought, která znamenala zásadní přelom v lodní konstrukci).
0 Comments
Leave a Reply. |
AuthorWrite something about yourself. No need to be fancy, just an overview. ArchivesCategories |